marastjakcyp.com

MINDWORK, EDAIN, MANDORIA, PESSIMIST
28.11.2009 @ PRAHA, XT3

::: 05|12|2009 bizzaro Je to již nějaká doba, co jsem nebyl na koncertu, kde hrály vyloženě české kapely. Často bývá sestava CZ kapel doplněna o nějakého zahraničního hosta nebo se mi prostě akce zdárně pro nejrůznější důvody vyhýbají. (Kotečku, a nejen ty ve středu ;)). Ale akcička s „pražskými“ Pessimist a Mindwork v čele doplněna o dva moravské, mnou zatím netknuté zástupce, se na sobotní večer šikla stejně jako vyprošťováčky po pátečním večírku. A přínosný nebyl ten večer jen co do muzičky, ale ve spolupráci s Loomisem vznikl i scénář pro další MJComix. Celý večírek otevřeli Pessimist. Mnozí již asi myslí, že kapela po dvou albech zapadla v propadlišti hudebních dějin. Opak je ale pravdou, v kapele se událo několik „škatulat“. Pessimist mají nového klávesáka pocházejícího z MJCity (tak aspoň něco ten Roura dělá), kytaru stále drží Martin z Mindwork a hlavní představitel Honza Cerha již nestojí s basou v popředí u mikrofonu, ale naopak sedí v pozadí za bicími; trošku škoda, klidně by mohl sedět vpředu, protože zbytek kapely se během show prakticky nehne a působí jako kulisy; kam je na začátku postavíš, tam je po konci najdeš. Svých předchozích nástrojů se Honza ale nezbavil. Stále zpívá, čistý vokál je stále trochu mimo (do budoucna prý snad již pouze instrumentálně) a stále basuje. Byť spíše sporadicky. Vedle bicích mu totiž stojí basa, kterou v instrumentálních úsecích na koleni do hry zapojuje. Nutno říci, že v těchto úsecích kapela zní vůbec nejlépe, protože úrovně jeho hry na tento nástroj zde ještě nikdo nedosáhl a tak jde nejen o vizuální zážitek. Pessimist se stále drží svého kopyta a brousí progresivní rock/metalový směr, v nových skladbách je rozvinutější, barevnější, ne tak patternového charakteru a mám pocit, že ubylo i žánru tradičnějších pasáží. To druhá Mandoria již byla o něčem jiném. Hudební škatulkou metalu rozhodně věrnější a tradičnější. Mandoria se schopně pohybuje někde na hranici death metalu a doomu. Death metalu ale ne rychlého, pekelného a brutálního, to samé i u druze uvedeného doomu, tam se zas nesahá po plačtivosti, ucajdanosti, housličkách apod. Muzika je tak někde na hranici obou zmíněných žánrů a silně melodická. Nebojí se sáhnout po techničtější.. dobře, složitější vyhrávce a občas vyzněla i heavy. A ani zpěv hlavního protagonisty Martina (ex-Sickness, mám doma demáč The Spiral of Life) se nedá specifičtěji charakterizovat. Klasický murmur to není, řev také ne, tedy taktéž někde na hranici a myslím, že do muziky padne jak ulitý. Mandoria ku vylepšení divákova pohledu využívá služeb klávesačky, na které naštěstí celá kapela nestaví a furt se jedná o výrazně kytarovou prácičku. Druhými ve střetu s pražskými zástupci byli Edain. Pro mě opět velká neznámá, pro info zmiňuji, že kapela sdílí bubeníka Mandorie (jinak klučina ex-Absurd Conflict) a Pavli slibovala, že žánrově zprogresivníme, ale hned po první skladbě si říkám „Co je to za technický Bathory?“. Naštěstí hned po této úvodní věci kapela prakticky obrací a přesunuje se do hájin zatěžkanějšího riffování pravidelně střídaných akustickými, klidnějšími a delšími lehce větvenými pasážemi. A ano, tato kombinace nezní nepodobně Opeth. Ale určitě bych nesahal pouze po této kapele, v Edain toho je slyšet vícero a musím říci, že se jedná o povedeného chameleónka, který mi připomněl třeba rozmanitost Mekong Delta. Zvláštní, a to velmi, je v kapele ovšem zpěv, který se prakticky nedá nějak definovat – polozpěv, polořev, polomluva? Frázování v pořádku, ale projev zvláštní. Co bych ještě vypíchl, je perfektní práce sólového kytaristy, který fakt válí a dobře fungující rytmická sekce, kde basák svou hrou výrazně připomínal jistého Steva. Velké překvapení, tyhle kluky budu sledovat. A to nejlepší na konec, Mindwork. Co k této slušně se rozjíždějící kapele říci, když vše jsme si zde již několikrát řekli? Řeknu hned to zpříma, Mindwork jsou pro mě aktuálně nejlepší českou kapelou, když ti Mejd(n)i furt nic. Nejen koncertně, fakt že jo! A není to kvůli podobnosti se Cynic, vážně ne. Celý set v XT3 zněl lehce tvrději než obvykle a kapela dala i novou skladbu „jazzovku“, při které jsem si ihned vzpomněl na Exivious. Vyvoněná rytmika, palety nálad, tahaná sóla a gradace po celou její stopáž, úžasná věc. Do standardního setu Mindwork zapadla, vyzněla skvěle a vůbec v rámci kapely navodila dojem “nového směru“. Nemá smysl zmiňovat nějaké menší neduhy (způsobené i časovým presem), ale Mindwork si své odehráli dle sobě nastaveného vysokého standardu. K tomu přispěl i parádní zvuk po celou dobu konání akce, jediným nedostatkem byly trošku vykulené kopáky při Pessimist, ale jinak paráda. A jelikož se nechci opakovat z minulosti, kdyžtak si přečtěte něčeho staršího. Uzavřu to apelem: „Lidi, choďte i občas na koncerty!“. Těch 20 lidí sice v XT nevypadalo bídně, ale třeba na Chmelnici by to byl průser. Jinak super koncert!