Never Say Die Tour 2009 > DESPISED ICON, ARCHITECTS, HORSE THE BAND, AS BLOOD RUNS BLACK, IWRESTLEDABEARONCE, OCEANO, THE GHOST INSIDE 17.11.2009 @ PRAHA, ABATON

Další potulné šapitó dorazilo do matičky všech měst, strdím oplývající Prahy. Despised Icon mají podobný příběh, jak se dostat do Prahy spolu s Beneath The Massacre. Nejdříve jsme se museli vypravit na cestu do Vídně, poté se ukázali na BA 2008 a pak konečně v Praze. Že jim to ale trvalo!
Pionýři deathcoru s sebou přivezli spousty kamarádů, kteří mají minimálně jednu věc společnou, o své hadry nechávají pečovat firmu Imperial Clothing, jež toto turné dala do kupy. A že jich nebylo málo (kamarádů), naznačovaly dva autobusy u vstupu do Abatonu.
Solidní fronta u vstupu, odbavení, nabrání nějakých letáků se neslo v duchu smutných výrazů Smashky Freda, který opět lituje nemožnost si zahrát na tak vyvoněné akci.
Šup pro pivo, cesta k dolnímu výčepu tradičně zasekaná lidmi u metal marketu. Kde jsou ty doby, kdy vládly přísné, mocné černobílé hadry. Z nového modního věku těchto kapel to vypadá, že v tourbusech požívaj halucinogeny víc než je zdrávo, a tak veselé barvičky vládnou na promenádujících se lidech v prostoru Abatonu. Vcelku pozoruhodné, ale nikoliv překvapující zjištění bylo, že stájový kolega LooMis a potažmo Filipismo byli asi nejstaršími účastníky večera, celou situaci stihl ještě kontrovat Bizzaro. Nutno dodat, že i já se svým skoročtvrtstoletím jsem věkově nezapadal do houfu tlačících se k pódiu na první kapelu.

Černý Petr začínající kapely padl na THE GHOST INSIDE, mladí a mladá kapela se klasicky pere se zvukem a s plnícím se prostorem pod pódiem. Jejich přednes se nese v duchu hc/mosh-metalcore, kterého jsou dnes tuny. Na Last.fm jsou k vidění i tagy jako "melodic", ale to mi v tento večer buď nějak uniklo nebo to byla jiná kapela, nebo se to celé ztratilo ve zvuku. The Ghost Inside prezentují klasický dnešní metalcore, dejte si ‘random‘ tohoto žánru na Myspace nebo Last.fm rádiu a uděláte si představu. Prezentace kalifornských The Ghost Inside trvala, jak se sluší a patří na otevírající kapelu, cca 25 minut. Šup pro pivko, mírné cuky při předávání 32 kačen za tu desinu a jedeme dál.

OCEANO měli zaručovat (moderní) brutal deathovou sbíječku podobnou BTM, leč zůstalo daleko za očekáváním. Celé této partě vévodí opravdu velký pán Adam (neplést s Adamosem), který vypadá, že mu hektar lidských embryí k snídani problém nedělá.
Zpět k hudbě.. naznačovaný brutal death se až neuvěřitelně topil v breakdownech, hudba nic souvisle neprezentovala. Adam se snažil, leč jeho projev byl vytržený z kontextu hudby, celé to dohromady nefungovalo. Zvuk mohutný tak, jak ho známe třeba u BTM, se taky nekonal. Velmi rozpačitý výkon, který nechal smíšené až záporné dojmy.. možná příště.
Bizzaro jen doplní, že celý set Oceano se nesl v težce pomalém a apokalyptickém tempu, kde vlastně výrazněji vyčníval hyper rychlý bubeník. Jasně, Oceano hrají brutal deathcore toho nejhrubšího zrna, kdy i kytarista si fakt vystačí s dvouhmaty, někdy dokonce i trojhmaty (bacha jo!), ale ve stále stejných breakdownech, které bohužel baví tak jednu píseň, protože je to mlejnice a mlejnice… neříkám průser, i když i takové názory se našly, ale takovejhle kolovrátek jsem už dlouho neslyšel. Nejsem si jist, zda otevřeli s Plague Campaign, ale obě klipovky A Mandatory Sacrifice i povedenou District of Misery zahráli. A aby to nevypadalo, že jsem lákal holčičky na hašlerky už od začátku, k The Ghost Inside dodám, že Brut to trefil perfektně. Kapela dobrá, ničím vyčnívající, ale šlapající žánrovka, které k identifikaci chyběla plachta nad bicími, protože než jsme si odsouhlasili, že to byli fakt oni, už pomalu nastupovali Oceano.

Nemusíte chodit daleko ke kartářce pro zjištění, že jsem si po Oceanu zašel pro pivko. Pro rychlé zhodnocení výkonu Oceano s Filipismem jsem byl rád, že jsem nebyl jediný, na kterého Oceano neudělali dojem. Mláskáme si nad budwárkem, když tu řev manželky zježí mé chlupy na ruce.
Utíkám hore, IWRESTLEDABEARONCE tipuju na jeden z hlavních taháků přítomného ročníku 94 a výš. Medvědi, jak se jim lidově taky říká, mají pod parketem slušně plno. Pětičlenné formaci vévodí mému oku lahodící pokérovaná Krysta Cameron v šatičkách a spouští neskutečný mix grind-death-electro-metalu. Podobné taškařice mám rád, ale Medvědi to ženou až do moc šíleného extrému, mix je kontraproduktivní. Celkově mi to přijde jako ve stylu vaření s pejskem a kočičkou. Herně tomu ale nelze nic vytknout, kapela své riffování zvládá, zběsilé ohrabávání hmatníku nebo klidné "jazz" partie nechybí. Ono asi takhle, problém není v tom, že by to nedokázali zahrát nebo neumí, oni to umí, problém je, že na můj vkus je to zbytečně přehnané. Překvapivé zjíštění bylo u Krysty, ke svým projevům jí dopomáhalo "cosi". V průběhu setu šlapala na nějakou krabičku, která jí zřejmě v něčem pomáhá, nezastává celou funkci, to ne, to bych jí křivdil, jen pomáhá.
Iwrestledabearonce měli slabou půlhodinku, která je adekvátní k tomu, aby pobavili a nezačali nudit, naživo to zní fajn, z desky vynechám.
Bizz: Co mají společného wrestling a milovníci medu? Final Countdown! Jasnačka, tímto také ti, co nechali Hulka Hogana osedlat Béďu, začali. Pak se jede už zhurta, střídají se žánry, Herberti za PsíKusy, vtipné pózy a do toho ta vřískající slečinka, u který jsem si celej koncert říkal, zda jí aspoň nevypadnou.. ale škoda, když nic, tak aspoň pěkne pod pódium pod sukýnku.. ;P No.. IhorsedaPu mě nijak závratně nebaví, EP pro svou poblázněnost beru, ale dělat takovejhle brajgl jen proto, že neumím vymyslet něco normálního nebo abych se vymykal… jasně, asi blbá myšlenka, ale když vtip, tak MJComix :) Nicméně album je již normálnější, drží se základních myšlenek, ok, beru trošku zpět, ale stejnak… a tak i přes mou kritiku nakonec říkám, že iwrestledabearonce vlastně zábavní byli. Alespoň projednou tedy, nevěřím, že takováto kapela může nahrát několik alb a lidi furt bavit. Slečinka zvládá, čisté zpěvy v pořádku, na vřískačky a skrýmy si pomáhá krabičkama, asi aby si u toho nepřisquirtla… zajímá někoho, co hráli? Ani vlastně nevím, pár poškozenejch fajlů mi napovídá něco o You Aint No Family, Ulrich Firelord: Breaker of Mountains, Alskan Flounder Basket, Vlork: Mighty Wielder of Sheep, Corey Feldman Holocaust, Tastes Like Kevin Bacon, ale opravte mě.

Testuju poslední škopek desiny a jsem rozhodnut přejít na dvanáctku. U merchu prakticky prázdno, děcka maj nakoupeno. Marastí fluidum roztroušeno po Abatonu, já vyčkávam příchod AS BLOOD RUNS BLACK. Beru židličku od stolků a v pozadí koncertního sálu se usazuji k sledování začínajícího setu. Příjemné zjištění bylo, že k základní čtveřici tvořící ABRB přibyla sličná blondýnka, která měla dost pozornosti od mužské části publika.
ABRB prezentují klasický, dnes všude prezentující se deathcore. Takže masírka od první chvíle poskytující všechny radovánky pro své obdivovatele, v kotli se na to už náležitě paří, pity v jednom kole. Problém deathcoru je, že je děsně stereotypní, všechny tyto dnešní kapely nenabízí žádnou přidanou hodnotu, splývají, umírají dřív než začnou. Tak tomu je i u ABRB, nic nového, nic světoborného, jen sem tam světlejší hráčský moment - myšleno nějaký zajímavý part navíc. Pro věrné tomuto stylu to bude stačit, náročnější posluchač vynechá.
Nicméně opět musím konstatovat, že naživo tyhle kapely ví, jak fungovat, nabízejí rychlý uderný deathcore, který nic neřeší, jinak tomu nebylo ani v případě As Blood Runs Black. Když se k tomu přidá potěcha z pohledu na struny ovládající blonďatou kočku, jsem s výsledkem spokojen.

Přípravy nintendocorových šílenců HORSE THE BAND byly ve znamení přechodu na budvarskou dvanáctku. Přestavba byla rychlá a HTB začínají záhy. Bizzaro samozřejmě striktně odmítá jakékoliv videogamecory a jal se studovat zásoby likérů horního baru. Já si spokojeně hovím na židličce a hlavně se neskutečně bavím.
Horse The Band jsou v Praze potřetí, prvně jsem je zastihl ve Futuru, kde předvedli skvělou show, nejinak tomu bylo i tento večer. Jestli je něco zřejmé na první pohled, tak je to nadhled těchto pošuků. Žádné pravdy, žádné soudy, tohle je regulerní zábava a kluci to tak berou. Hlavní showman je bezesporu Erik, jeho epileptická hra dokonale podtrhuje hudbu HTB. Grind prohnaný 8-bitovejma zvukama z prvních videokonzolí nepostrádá notnou dávku pošahanosti. Tento žánr je dnes poměrně na vzestupu, když si přičtu to, že Horse The Band platí za špičku a jejich celkovou oblíbenost u našinců, tak mě plný a spokojený sál nepřekvapuje a spokojeně kývu hlavou do rytmu. Set je navíc prošpikován prupovídkami Erika, dozvídáme se, že má německou přítelkyni, ale nesnáší Německo a stále nás ubezpečuje, jak mu svíčková chutná a my věříme, že do další návštěvy ČR mu nebude dělat problém ani výslovnost tohoto slovíčka. Nemá to jednoduché Američan zápasící s rodným jazykem své matky a do toho lekce němčiny od přítelkyně, doufám, že první lekce, co se k němu dostala, nebyla Pussy od R+.
Horse The Band byli jedni z trojice nejvýš postavených kapel večera, proto vymezený čas, který byl opět krátký, nepotěšil. Nicméně hoši stihli vše podstatné a vystoupení bylo vydařené.
Bizz: Pěkně pan Brut, ano, ano, na baru zelená, vodečka a další záležitosti, hlavně neslyšet takovou ohavnost jako jsou Horse The Band. Radši lejt na baru, než projít jen sálem! ;o) Ale vážně, tyhle kapely mě vážně hrozně serou, ano, klidně si to představte v kapitálkách. Nevadí mi elektronika, kdo mě zná, potvrdí, a i když HTB alespoň mají pesničky a to docela v cajku, nemůžu se tam přes ten 8-bit pořádně dostat. Zato dostat se do As Blood Runs Black není problém, sice žádná sláva = originalita, ale kapela byla z celého módního pelotonu asi nejmetalovější, poměrně se nebála rozběhnout i duo bubeníkových nožiček a je lehce lízlá třeba The Black Dahlia Murder, pohoda.

To už ale musím rychle vytáhnout Bizzára konzumujícího zdraví škodlivé nápoje od baru na Architects, přece jen chudák zkušený metalový harcovník se na poslední dvě kapely těšil nejvíc. A není čemu se divit, ARCHITECTS mají u nás zajímavé postavení. Těmto mladým, nervním, progresivním metalcore kapelám u nás vždy pšenka kvetla. Přiznám se, že Architects mě nikdy z desky natolik nevzali a koncert měl tuto tezi vyvrátit nebo potvrdit. Psaní reportu dokresluje hudba z aktuální Hollow Crown, takže je jasné, že Architects uspěli.

Mouchy se bohužel našly, kapela technicky zdatná je, ale místami zrazoval zvuk, obdiv práce kytaristů zůstal někdy jen u pohledu, technické finesy zůstaly zahaleny v hávu, kterému dominovaly bicí. Aktuálně "nový" materiál skvěle zapadá do starších skladeb, z kterých jsou víc cítit počty, z Nightmare se hrál tuším Minesweeper, ale nejsem si jist - Šéf z poznámek zajisté doplní. Nicméně Architects nešetřili, bez jakýkoliv servítek to rvali do publika hlava nehlava, dokázali svojí energii z desky přenést i do živého provedení.
Vystoupení mělo spád a až na zmíněné zvukové nedodělky, které počítám, jsem zaznamenal asi opět jen já :), bylo strhující, poctivě odvedená práce a upřímně se bojím, co Architects udělají se Sedmičkou v únoru.
Bizz: Šéf šéfů tentokrát vynechá všechny zbytečný kecy a pokusy o laciný vtipy a řekne, že Sam Carter čistý vokály úplně přesvědčivě nedává, je ten vokál lehce slabší, ne průser, to ne, přece jen hlavně skrýmek, ale jinak celkově výstup pecka a určitě by Architects mohli jet jako headliner. Doplněk playlistu: z novinky dali Early Grave, pecku Dethroned, teploučkou Follow the Water, In Elegance nebo jako předposlední zahraná Borrowed Time, kde zahostoval i zpěvák z The Ghost Inside, z alba Ruin úvodní Buried at Sea a pak už nevím. Architects v únoru určitě povinnost, jen jak se tam vejdem?

A jdeme do finále, vážení.. DESPISED ICON, pionýři deathcoru, kapela, která z tohoto stylu udělala masivní záležitost, kapela, která svýma prvníma deskama udávala směr, přichází pomyslně dobýt Prahu. Těmto superlativům můžete a nemusíte věřit, ale u DI platí jedna věc, ta kapela je naživo prostě a jednoduše skvělá.
Dvoukytarový podvozek, dunivá basa, dva řevy a motor v podobě Saši Pelletiera za bicíma ví, jak se s davem moshechtivých vypořádat. Nebere se ohled na to, že nové desky nedosahují kvalit dnes možná i pro DI samotné nepřekonatelného The Healing Process. Nikoho z toho davu šílenců, kteří vydrželi v kotli po celý večer nezajímá, kolik a kde dostala nová deska bodů. Nikoho z těch nejvěrnějších v první řadě nezajímá názor recenzentů. Nezajímá to ani kapelu samotnou, nepotřebuje to, dokazuje to svým výkonem. Proč jim to naživo neskutečně šlape a s deskama jdou do keplu? Proč? Stanou se z nich další Hatebreed? Koncert bezesporu vynikající, někdo znalý setlistu doplní při jaké písni přišli podpořit kapelu zpěváci souputnických kapel - sborový chorál byl efektní. Spokojená děcka skáčou o sto šest a náležitě odměnují kapelu potleskem, svým přísným měřítkem přikyvuje i Bizz. Šlape jim to, už ve Vídni to bylo super, na Brutalu dokázali, že jim festivalové pódium nevadí a tento večer pomyslně Prahu dobyli.
Nové desky Despised Icon vás bavit nemusí, ale koncert se odmítnout nedá, protože DI jsou stále o krok napřed oproti tomu mraku jejich následovníků. Pořád je tam ten odstup znatelný a jen pár kapel v žánru jim může v živé prezentaci konkurovat. Potlesk zasloužený, spokojenost na místě.
Bizz upřesní, že Despised Icon v závěru přišli doplnit zpěváci Oceano a The Ghost Inside při palbě MVP. To vám byl věru masakr! A ten zvuk!!! To by se jeden posral! Jak napsal Brut, Despised jsou živě záruka toho, že i Bros si do trenek zandá žlutou kartu za poslední desku, přetáhne je přes hlavu a vtrhne do moshe! Nemá cenu se dál rozepisovat, že Pelletier je robocop a nechtěl bych mu při hře přijít pod ruku. A ten chlap je navíc čím dál rychlejší a šílenější, což ukázal ve všech novinkách Les Temps Changent, Day of Mourning i Diva of Disgust nebo věcech z Ills v podobě In the Arms of Perdition a Furtive Monologue. Jojo, Despised umí a mrzí mě, že tady taky nemáme aspoň jednu takovou kapelu. Tak třeba ta Kafilérka, že by?

Opět příjemný večer v režii Obscure Promotion, kterým patří dík za uspořádání. Každý si zajisté přišel na své, multižánrová sestava splnila svůj účel. Večer měl jen dva nedostatky: Krátké sety hlavních hvězd (DI cca 35 minut) a pivo, to pivo...