NO MERCY FEST > MOONSPELL, NAPALM DEATH, SUFFOCATION, BEHEMOTH, DEW SCENTED, ROOT 2.4.2007 @ Praha, Abaton

onDRajs > Ještě než se pustím do jednotlivých vystoupení nám drahých eskader, jež dorazily do České Republiky, v krátkosti se zmíním o No Mercy 2007 všeobecně. Tak tedy nejprve klady – ten největší vidím v sestavě, která nesla velká jména z různých žánrů, které se často ani sebe nedotýkaly a tak si na své mohl přijít opravdu každý. V tomto kontextu nutno zmínit, že Suffocation se na No Mercy objevili jen na dvou místech a jedním z nich byla právě Praha. Pozitivní (zejména pro pořadatele) bylo také návštěvnost. Abaton narvaný k prasknutí, až to zavánělo pochybnostmi, zda chlapy přitahuje jenom metal. Negativa (škoda, že nedorazila – pozn. DR) - po celou dobu konání putovního festivalu ubíjel zvuk. Docela bych se nebál použít slova „katastrofa“ (až na zvuk Suffocation, kteří si ho dokázali pohlídat). Invektivy k pultu se od podia nesly nezvykle často, ale reakce veškerá žádná. Publikum neslyšelo kytary, seč síly stačily, kapelám pro změnu zlobily odposlechy, pro srovnání by chtělo navštívit No Mercy na Západě a bylo by jasno, jestli je kritika oprávněná a zda máme stále co dohánět.

d_m_c > ROOT: Česká metalová legenda Root dnes nesehrála roli headlinerů, jak jsme možná z českých pódií zvyklí, nýbrž se ujala odstartování No Mercy Festivalu 2007. Věřím, že tato volba pořadatelů potěšila nejednoho příznivce české metalové muziky, u mě tomu však bylo trošku jinak. Respektuji Root jako velice dobrou kapelu, která opravdu umí a něco dokázala, přesto jejich hudbě nemůžu tak úplně přijít na chuť a upřímně řečeno poté, co jsem je viděl asi třikrát, mě jejich vystoupení baví čím dál tím méně. Ať už je to standardní pódiovkou, občas lehce trapnými „větvičkovými“ poznámkami nebo i hudbou samotnou. Živá vystoupení Root zkrátka nevyhledávám. To dnešní nebylo ničím výjimečné. Jednalo se o naprostý průměr v rámci Root, který lidi pravděpodobně neurazil, ale až na pár jedinců asi ani nenadchl. Hráli se jak staré „kultovky“ (666), tak se dostalo i na ochutnávky z novinky, které zněly živě hodně tvrdě a přímočaře. Kdo zná Root a má jejich koncerty rád, dnes pravděpodobně zklamán nebyl, kdo tak trochu pochyboval (jako já), přesvědčen určitě neodcházel (jako já).

onDRajs > DEW-SCENTED: Druhá tlupa v pořadí nese poněkud dvojsmyslný název a nakonec se přikláním k tomu, že jeho záměrem „bylo navodit pocení“. Němci jsou heavymetalovým národem, který téměř ve všech žánrech tíhne k valivosti a přímosti, výjimek se najde poskrovnu. DEW-SCENTED mezi ně nepatří. Sice nehrají hard/heavy, jejich srdce už nějaký ten pátek buší pravidelně do rytmu tepavého thrash metalu. Jak pan Kotek správně poznamenal, starší tvorba je agresivnější, ale koncertně se samosebou prezentuje především novinka a tak se po pěti šesti skladbách trochu začínám nudit, nikoliv, že by to nebylo dobré, ale spíše proto, že je to pořád stejné. Když odmyslím fakt, že The Haunted se vyskytuje v německém přehrávači dost často, budu si taky muset odmyslet zpěv, který je nejslabší stránkou ansámblu (nicméně to frontman vynahradil příjemným vystupováním) a když nakonec odečtu i ten zoufalý zvuk (opakované „nechtěné“ kytarové vazbení), moc toho nezbude. Ale mně se to líbilo.

SUFFOCATION: I když na plakátech byli Suffocation až po Behemoth, tak živě je to přesně obráceně. Už se na ně raději štelujeme dříve, než abychom později bojovali o přijatelné pozice. V průběhu koncertu zjišťuji, že flek „od středu tak dva metry doleva“ je nejspíše nejlepším stanovištěm pro dostačující poslech. Amíci tentokrát v plné polní, žádné pasové obstrukce, ani zlomené nohy. Avšak i minule dokázali, že i kdyby bubeníkovi uřízli jednu nohu nebo Frank zpíval z kolečkové křesla, byl by to stejný masakr jako z desky. A to se opakovalo i tentokrát. Tedy smrt. Nejvíce kousků zaznělo z poslední placky, jinak samozřejmě legendární hymny nemohly nezaznít. Ani to snad nemá cenu vyjmenovávat. Jedinou vadou na kráse byl odehraný čas jejich vystoupení, ještě dvě tři písně mohly zaznít, což? Ale jinak jak říkám, Suffo neumí zklamat a zahrát nic jiného než naprostou extraligu.
d_m_c > K Suffocation jen krátce, zde jsou slova zbytečná. U Suffocation zvuk nezlobil, málo platné, tady se pozná, kdo jsou skuteční profíci se vším všudy. Mullen řádil, házel jeden zarputilý obličej za druhým a pražské publikum doslova srovnal do latě. Takovýto diktát si nechám líbit. Suffo je kult a podle toho to vypadalo i pod pódiem, kde se rozjela mela adekvátní velikosti této kapely. Stejně jako v Matrixu báječné vystoupení, na profesionální úrovni, podané s lehkostí, přesvědčivostí a určitou srdečností. Suffocation ten jejich death metal zkrátka nevěřit nejde, to je práce dělaná od srdce a to se pozná. Takhle si představuji deathmetalový koncert.

BEHEMOTH pro mě překvapivě, vystupovali až po Suffocation a v tom byl možná taky vůbec hlavní problém. Po extázi, kterou jsem prožíval při vystoupení amerických bohů, jsem se nějak nemohl adaptovat a naladit na vlnu black/death metalu, warpaintů a temných tónů. Zpočátku jejich vystoupení také zabíjel roztodivný zvuk, který při rychlejších pasážích vše sléval dohromady. S postupem času se naštěstí vše dává do pořádku a stejně i jako hudební produkce nabírá i zvuk neustále větší kvalitu. Z vystoupení čím dál tím populárnějších Poláků, kteří se vedle Vader stali asi nejvýnosnějším vývozním artiklem tamní metalové scény, jsem měl rozpačité pocity. Po úvodu, který byl doprovázen nepřehledným zvukem, v němž se ztrácelo vše důležité a skladby na mě působily chladným, vyčpělým dojmem, se postupně zvyšovaly obrátky a ke konci, kdy se hrály největší hitovky jak z desky Satanica, tak i z novějších Zos Kia Cultus či Demigod, mělo jejich vystoupení tu správnou šťávu a náboj. Atmosféru skladeb umocňovala nejrůznější intra, publikum bylo neustále hecováno, v obličejích hudebníků bylo možno sledovat jednu zlou grimasu vedle druhé, ale důležité je, že krom nezbytného divadélka a serepetiček kolem nabízeli Behemoth i docela slušně zvládnutou muziku, která hraničí někde mezi black a death metalem.

onDRajs > NAPALM DEATH: No je to možné? Šineme si to nahoru a už u schodů se nejde hnout. Hlava na hlavě. Když i Čech opustí půllitr, je vidět, že proto sem nepřišel. Opravdu mě až zaskočila převeliká návštěva na Napalm, ti nejspíš prožívají cosi jako druhou mízu. Nicméně si lidé určitě přijeli spravit chuť po koncertu v Matrixu (kam se každý nedostal) a jestli se jim dostalo satisfakce, to je otázka hamletovská. Začínáme. A zase! Rozpoznat zvuk basy a čtrnáctky bicího přechodu je sakra problém, leč zvukaři to nestačí a sází jeden kiks za druhým. No ještě že to znám nazpaměť. Barney, očividně nadšen z pěkného přijetí, si radost zkazit nenechal a cupital hned doleva doprava, nikoliv však tak zčerstva, jak ho pamatuji před deseti lety. Již i u něj byla znát jistá známka únavy, tuk v jeho obličeji dává vědět o přibývajících letech. Asi až příliš je kladen důraz na věci ze Smear Campaign (ostatně ta mi přijde ze všech čtyř „návratových“ desek nejnevýraznější) a tak když se hrají staré věci (hodně staré, podotýkám), tak jsme rázem o dvacet let jinde. Napalm Death se mi poštěstilo vidět po x-té (tipuji šestkrát) a tento set mi přišel jako nejslabší. To však neznamená špatný! ND mají laťku kvality svých koncertů hodně vysoko, ale kolikrát si já říkal, proč sakra nejsem starší a neviděl jsem ta vystoupení v 92 nebo 94? To teprve muselo být něco. Zde mi nezbývá nic než nostalgie a přání, ať to taťkům ještě vydrží. No nic, usuším slzy a pustím si Live Corruption.
d_m_c > Ano, i já jsem patřil k té početné skupince, která se nedostala do Matrixu a dnes si chtěla vše vynahradit. A musím dát za pravdu panu DR, že zvuk byl opravdu proti. Při prvních skladbách mé uši doslova terorizoval vytažený kopák, s postupem času se sice zvuk trošku lepší, ale žádný zázrak to nebyl ani po té. Nicméně mě, narozdíl od Ondrajse, skladby ze Smear Campaign potěšily (dokonce se dostalo i na Anneke, samozřejmě jen z play backu :-)). Zásadní hitovky padly, dostalo se na The Code is Red, Long Live the Code, nesmrtelnou Scum, a nebyl by to koncert Napalm Death, aby se nevzpomnělo na Jello Biafru a odkaz nesmrtelných Dead Kennedys v podobě antifašistické Nazi Punks, Fuck Off! Rozhodně to nebylo špatné vystoupení, bylo narvané energií (jak jinak u Napalm Death), v přímé konfrontaci s vystoupením na BA ovšem neobstálo a dnes mi to přišlo o chlup slabší.

MOONSPELL: Ani ne po roce se vrací do České republiky velikáni světového metalu Moonspell. Opět v roli headlinerů, tentokrát přeci jen na menší akci, ovšem narvaný prostor před pódiem jasně dokazoval, že i dnes bude podpora fanoušků nemalá. Pro navození té správné atmosféry udělali Moonspell vše potřebné, po stranách stylové kulisy, za bubeníkem přes celou zeď natažená plachta tématicky laděná k novince Memorial. Vzezření hudebníku samotných snad nemusím popisovat, je jasné, že svou mystickou, do černa laděnou image k atmosféře svých skladeb dokonale pasovali. Mile mě překvapilo, že se na hlavní hvězdy nemusí dlouho čekat a po nezbytných přestavbách na pódiu se Abaton halí do tmy, začíná znít atmosférické intro a bubeník otvírá set skladbou From Lovering Skies z The Antidote (vs1 -:- vs2), která je právě na bicích postavená a velice rytmickou a možná i trošku netypickou skladbu si Abaton očividně užívá. Stejně jako u Root mi přišlo vystoupení Moonspell poměrně syrové a přímočaré, hodně postavené na kytarách a mohutně nazvučených bicích. Velký důraz se kladl na přímočarou a důraznou rytmiku, díky čemuž Moonspell působili opravdu tvrdě, což obecenstvo přijímalo s nadšením. K tvrdosti a syrovosti projevu Moonspell samozřejmě přispíval i výběr skladeb a ty z Memorialu svou syrovostí dají vzpomenout na úplné počátky tvorby Moonspell. Na pravděpodobně největší hit se nemuselo čekat dlouho a Opium z, pro mě asi nejzásadnější, desky Irreligious dalo do pohybu velkou část Abatonu. Bohužel zhruba po půl hodině Moonspellosvkého gigu Abaton opouštím a vynakládám všechny síly, abych stihl poslední rozumný autobus domů. Půl hodinka ve společnosti Moonspell mě bavila a myslím, že Portugalci dokázali, že nepatří do starého železa (elán a nadšení se jim upřít nedá), ovšem netroufám si tvrdit, jestli by mě s postupem času jejich set nezačal nudit, něco mi říká, že ta půl hodinka byla ideální.

I letošní ročník No Mercy Festivalu musím hodnotit kladně, nebyl zde žádný vyložený propadák (až teda na zvuk, který, jak podotýkal onDRajs, nebyl nejlepší) a navíc z té řady kvalitních kapel vyčnívala deathmetalová legenda Suffocation a už jen i kvůli nim se vyplatilo do Abatonu přijít.