marastjakcyp.com

TRAIL OF TEARS - Existentia

::: 31|01|2007 d_m_c label: Napalm, 2007 kontakt: ://trailoftears.no styl: gotický metal hodnocení: 7.5 Troufám si tvrdit, že současná goticko metalová scéna nemá příliš co nabídnout. Alespoň co se hudební zajímavosti a neotřelosti týče. Tento styl je víc než jakýkoliv jiný nabitý zaběhlým klišé a šablonovitými postupy, které stačí trošičku upravit, jinak zaranžovat a pak už jen zbývá vydat desku na německém trhu a úspěch je zaručen. Ano, úspěch je zaručen, ale ten kdo hledá v hudbě trošku víc než pár na oko pompézních melodií a další klon Tarjy nebo Sharon dá raději od podobných věcí ruce pryč. Pak tu máme ještě severskou, respektive norskou scénu, která zase vše pomyslně zachraňuje a i do tohoto téměř mrtvého žánru dokáže přinést něco nového a snad i zajímavého. Vzpomenu třeba alternativněji laděnou Tristanii, která gotický metal dle mého pozvedávala, v současné době třeba překvapují mladí The Provenance, ale jsou zde i kapely, které se do experimentů příliš nepouští, přesto se nedá říct, že jsou úplně špatné – například Sirenia (i když zrovna u této kapely by se o tom dalo dosti polemizovat) nebo Trail of Tears. Právě Trail of Tears vydali novinku, která ač není zvláštní nebo výjimečná, pár poslechů baví a do „německých“ (slovo německý si už ani nespojujte s naším západním sousedem, ale berte ho spíš jako stylovou škatulku) goticko-metalových srágor má opravdu daleko. Existentia je logickým pokračováním vývoje Trail of Tears, nebo možná né až tak logickým, jako spíše nepřekvapujícím. Snoubí v sobě vše, co Trail of Tears za svou kariéru stihli, objevuje se tu pompéznost a velkolepost z dob A New Dimensions of Might, zůstává i hrubá a ostře metalová tvář, kterou ToT odhalili na Free Fall into Fear, celý tento koktejl je umíchán poměrně citlivě a vyváženě, a i proto se mi tato snaha shrnout celou dosavadní hudební kariéru do jednoho kotouče jeví jako velice přínosná. V kuloárech se již nějaký pátek šušká o vnitřní krizi kapely, která je na pokraji svého konce (pakliže již konec nepřišel), a tak si nemohu odpustit poznámku, že Existentia je dokonalou tečkou za tvorbou těchto Norů, která v jednom uceleném materiálu shrnuje celé hudební působení Trail of Tears na metalové scéně. Trail of Tears již na minulé desce Free Fall into Fear ukázali, že jim není cizí pořádně šlápnout na plyn a povolit uzdu tvrdě metalovým pasážím, které s hlubokým murmurem znějí opravdu tvrdě. Na druhou stranu ToT nepřestávají být melodičtí a atmosféričtí. Celá deska je velice rychlá a dynamická, je zde spousta ostrých kytarových riffů, ale prim pořád hrají melodie. Nedá se říct, že by byli kdovíjak rafinované, nicméně jsou velice příjemné a hlavně chytlavé, takže celá deska má velice hitový potenciál. Všudypřítomné jsou mohutné klávesové stěny, dotvářející velkolepou atmosféru (spolu se smyčci), často se ovšem dostávají klávesy do popředí a tvoří melodické základy skladeb (narozdíl od kolegů na goticko metalové scéně se to nestává až tak často a celá deska je postavena výhradně na kytarách). Vokály jsou také potřebně „velkolepé“ a tak mimo drsně metalového murmuru a vyřvaného nakřáplého hlasu uslyšíme i mužské čisté vokály a největším přínosem je jistě zpěvaččin příjemný a nechá se říct i docela netradiční hlas. Pokud jste již unaveni z monotónních rádoby operních pěvkyň, může pro vás být Emanuelle Zoldan, který se tuším mihla jako session vokalistka i u zmiňované Sirenie, zajímavým řešením. Škoda jen, že její hlas Trail of Tears nevyužili trochu více. Jednotlivé skladby se zde vyzdvihovat nemusí, téměř každá nabízí jak povedené melodie, které umí strhnout, tak i trošku nudnější pasáže, celkově bych ale řekl, že ty povedené momenty převažují. Jako nejcitelnější mínus vnímám na můj vkus skromné využití zpěvaččina hlasu, protože nejen, že její hlas hudbu krásně oživuje, ale celkově jsou pasáže s jejími vokálními linkami poměrně netradiční a na této desce působí velice osvěžujícím dojmem. Existentia je velice melodická, dynamická deska, se spoustou ostrých riffů, melodických vyhrávek, pompézních aranží a klávesových stěn. Je to deska kvalitně udělaná, která se příjemně poslouchá, ovšem do dějin (goticko) metalové muziky se významněji zapíše ztěží. TRAIL OF TEARS: Ronny Thorsen – vocals, Kjetil Nordhus – vocals, Kjell Hagen – basa, Runar Hansen – guitars, Jonathan Perez – bicí, Frank Hagen – klávesy 10 / 45:10 přežít: Deceptive Mirrors, My Comfort, Venom Inside My Veins, Decadence Becomes Me, She Weaves Shadows, The Closing Walls, Empty Room, Poisonous Tongues, As It Penetrates, Shades of Yesterday