marastjakcyp.com

ROTTEN SOUND - Consume to Contaminate

::: 06|08|2006 d_m_c label: Spinefarm, 2006 kontakt: ://rottensound.com styl: grind core hodnocení: 9 Pro mě asi nej grind corová kapela, co momentálně po tomto světě ničí posluchačstvo. Rotten Sound splňují vše, co bych si u pořádného grindu představoval, jsou pro mě zkrátka naprostým ideálem tohoto stylu a Consume to Contaminate jen jejich pozici na trůnu upevňuje. 15 minutové ÉPéčko sype jedna báseň a uteče rychleji než stačíte říct grind. Rychlost, která bere dech, ohromné nasazení, hutná, neprostupná zvuková hradba, z níž na první poslech jaksi nesměle vykukují i melodie, ale při dalších soustředěnějších posleších se zorientujete dokonale a zjišťujete, že to není takový bordel, jak se na první poslech může zdát. Skutečně, přes dech beroucí agresi a nervnost má hudba Rotten Sound řád a jasnou strukturu. Těmto seveřanům se dokonale podařilo vytvořit si v rámci grind coru svůj ksich a svůj zvuk. Ukažte mi člověka, který by je okamžitě nepoznal. Ani Consume to Contaminate není výjimkou a hned od prvních tónů poznáváme chladný severský zvuk, ostrý, drásající a pěkně až do masa se zařezávající. Hysterický vokál, správně agresivní a nasraný, navíc perfektně zvládnutý, to je také chlouba Rotten Sound. Ultra splašené rytmy a sypačky, které jsou snad ještě rychlejší než kdysi (jeden magor odejde, přijde druhej...). Syrové kytary, se v tom lomozu neztrácí a jak už jsme u severských sebranek zvyklí, nabízí i širokou škálu melodií, což dělá grind core v podání Rotten Sound ještě atraktivnější. Tohle vše jsou charakteristické znamení pro Rotten Sound a nic z toho nechybí ani na novém materiálu. Prostě a jednoduše Rotten Sound přišli s novým mini-albem a jak jinak opět všem ukázali, kdo že je tu pánem. Mluvil jsem o extrémní rychlosti, kterou na novince Rotten Sound dotáhli do snad ještě většího extrému, ale na Consume to Contaminate vychází na povrch ještě jedna tvář Rotten Sound a to ta pomalejší, drásavější. Ano, i mě překvapilo, že vedle zběsilých vypalovaček je zde spousta pomalých těžkotonážních pasáží, které pomalu ale jistě ničí vše kolem. Moc se mi kombinace rychlosti a naléhavosti zamlouvá a přispívá to k už tak velké pestrosti a zábavnosti desky. EP má výrazně hitový potenciál a kolikrát se přistihnete, že si pořváváte spolu s Rotten Sound. Třeba masakrózní pasáže v Loss donutí skákat i beznohého a u chvílemi až hardcorové vyřvávačky Time také nemůže zůstat v klidu nikdo. Na druhou stranu tu máme třeba pochmurnou náladou protkanou pomalou pecku CTC, kde se dokonce dostane i na smyčce (!!). Dle mého novému materiálu pestrost nechybí a i když RS nikdy nebyli kapelou, která by trpěla přehnanou stylovou evolucí, na novince rozhodně nějaké pokroky a kroky trošku jinam slyším (samozřejmě je ale vše podáno v rámci stylu a zvuku, který si RS vybudovali, takže „die hard fans“ žádné strachy...). Myslím, že Rotten Sound jsou po letech stání ve stínu Nasum (R.I.P.) zaslouženě na vrcholu a dostává se jim zaslouženého uznání. O jejich kvalitách se koneckonců mohl český fanoušek nejednou přesvědčit, naposledy v Klánovicích, kde hráli spolu se severskými šílenci Sayyadina a kdo stále pochybuje o jejich kvalitách, nechť si je zaškrtne v programu Brutal Assaultu. Jsou sice mezi tou záplavou hvězd zvučných jmen trošku v ústraní, ale něco mi říká, že by mohli být v konečném hodnocení BA hodně vysoko. ROTTEN SOUND: Keijo Niinimaa – vocals, Mika Aalto – guitars, Toni Pihlaja – bass, Sami Latva – drums 8 / 15:19 žerte to i zkažený: Decay, Loss, Crime, Gdp, Ctc, Flesh, Fear, Time