Ihsahn je bezpochyby fenomén, který netřeba dlouze představovat. Jeho působení v EMPEROR, PECCATUM a četná hostování na deskách jiných spolků mluví sama za sebe. Letos se tato výjimečná osobnost prezentuje sólovým albem, kde vše zkomponoval a krom bicích i nahrál zcela sám. Jako bubenická výpomoc byl nominován Asgeir Mickelson (taky znáte, ne).
A od první sekundy Ihsahn nenechává nikoho na pochybách, že
neztratil nic ze svého „tahu na branku". Začíná
se pěkně od podlahy, aby vzápětí zvolnil, nechal nás
vydechnout a opět vrátil do pekelné jízdy. Ano,
jízda na horské dráze by klidně mohla být
paralela k téhle desce. Rychlé výpady a
sešupy z výšky dolů, klidné vyhrávky na
„rovince", komplikované šplhání po spirále
křížení všemožných stylů, které je
jako klid před bouří, a zase bez varování
následuje zvrat a pádění dolů... Kdybych měl
připodobnit The Adversary k dosavadní tvorbě Ihsanově,
tak nejblíže bude mít k deskám EMPEROR a
to hlavně těmi svižnějšími pasážemi, jež na albu
převládají (u některých se pan Mickelson asi
dost svlažil v podpaží). Ovšem jiné části
jsou jak z dílny PECCATUM.
Zkrátka komplikovanosti se meze nekladou - ostré,
rychlé riffy, bubenické eskapády a zvrácená
sóla a naopak lehké a klidné melancholické
pasáže. Vážení, je to opravdu rozmanité!
Jen tak zlehka letem
světem: Ihsahn nezapře své black metalové kořeny, a
proto blackové prvky - avšak jeho střihu - se táhnou
celým albem. Tu vystrkují růžky a mocně dovádí
(za mnohé And He Shall Walk in Empty Places), jindy
jsou zcela v pozadí - v tu chvíli by se dalo
mluvit o náznaku stylů doom či gothic. Za chvilku je zas ke
slyšení thrash riff či pompézní chorál
s majestátní melodií (Astera Ton
Proino). Poměrně velký prostor dostaly i klávesy,
ať jako nostalgický klavír či klávesy epické.
Užijeme si i rozsáhlých interpretových
hlasových poloh, čistou počínaje, přes falzety až
pravověrným skřehotáním konče (např. Called
by the Fire). Textová složka se zaobírá
věčným bojem individua s nástrahami osudu.
Ještě bych zmínil
pár perliček: Homecoming - začátek jak
vystřižený z Promethea,
náhle však hop... a do poklidné čisté kytary
zapěje hostující Garm a následuje i velmi
povedený vícehlas. Panem et Circenses - úvodní
(= ústřední) motiv je překvapivá reminiscence
na kolegu Vintersorga. The Pain is Still Mine - některé
pasáže a postupy ve mně evokují klasickou hudbu,
chvílemi jako bych slyšel MEKONG DELTA a jejich album
Pictures at the Exhibition, což jsou upravené Kartinki od M.
P. Musorgskiho.
The Adversary je průlet
spektrem nálad a energií. Výlet, který
nenudí a neustálými zvraty nutí
posluchače být ve střehu a vnímat každou notu. A
přestože mě baví každý moment alba, k absolutoriu
dle mého „něco málo" chybí.
Ihsahn: vocals,
guitars, bass, keyboards; Asgeir Mickelson : drums
Guest
musician: Garm (vocal)
9 / 49:07
tracklisting: Invocation,
Called by the Fire, Citizen, Homecoming, Astera ton Proinon, Panem et
Circenses, And He Shall Walk In Empty Places, Will You Love Me Now?,
The Pain is Still Mine
