METALLICA - St. Anger - Recenze //marastjakcyp.com v3.01

Názory na poslední album této metalové legendy se dost různí a většinou dělí do dvou kategorií:
1) ANO (super, vynikající posun, syrovej zvuk, návrat ke kořenům, příjemná změna...)
2) NE (to je vtip? To je nějakej demáč? Nedal jsi mi jiný CD?)

Šance, že by jedinec z jedné kategorie přesvědčil někoho z druhé o svém názoru, je mizivá, takže nemá smysl se nad tím zalamovat a jen se jednoduše při poslechu tohoto cd zařadit do jedné z nich. Vzhledem k tomu, že jsem se nenarodil u severního pólu a nejsem (jako každý správný Eskymák :) příznivcem tepelně neupraveného masa, abych ocenil onu údajnou syrovost - v tomto případě ovšem zvuku - a ani netrpím potřebou koupit si nevkusné oblečení jen proto, že je značkové (čili „IN“), doporučuji zastáncům prvního názoru přestat číst a ušetřit si tak zvýšení adrenalinu v krvi…

Smysluplná recenze by měla sloužit ke dvěma účelům - těm kdo cd ještě neslyšeli, zprostředkovat první zběžné seznámení, aby věděli o co se jedná, či může vyhovovat jejich hudebnímu zaměření a jestli se po něm mají vůbec shánět. A těm kteří už ho mají, případně pootevřít další ukryté kvality a napovědět, jak z něj "vyždímat maximum" (neplatí pro hudebním géniem nadané posluchače :-).

S tím druhým v tomto případě opravdu nemohu pomoci, protože i při své vrozené chlapské ješitnosti přiznávám, že jsem zklamal a o žádné skryté kvalitě nevím. Je to způsobeno především tím, že jsem cd nevydržel poslouchat od začátku do konce v tahu ani jednou, takže nemohu ocenit ani případnou koncepční hodnotu "díla". Ale znám člověka, který to vydržel 5x (prý z důvodu, aby zjistil, jestli tam opravdu náhodou něco nenajde) a též nic neobjevil.
Pro ty, kteří poslední počin Metallicy ještě neslyšeli (což se přece jen stát může), nebo slyšeli a chtějí své dojmy jen porovnat s mými, zkusím napsat alespoň mé nejsilnější pocity z přerušovaného poslechu:

Celkový dojem je asi takový: Začínající kapela s poměrně nadějným muzikantským potenciálem (na začínající kapelu), ale mizivou invencí natočila v garáži na minidisk demo, které by firmám mohlo napovědět, že by se na tom dalo zapracovat a nahrát pod dohledem schopného producenta slušnou desku - vydatelnou v nákladu cca 2000 kusů.
Problém je, že toto cd vyšlo pod hlavičkou Metallica a zřejmě ho ve skutečnosti opravdu nahráli oni (což při poslechu přivádí k myšlence, jestli tomu tak bylo i u jejich předešlých alb, protože studiová technika sice umí kouzla, ale ne zázraky).
Ale to nechme být. Řekněme, že na to tričko přišil nášivku "Adidas" nějaký Vietnamec, my ji tím pádem ignorujeme a budeme hodnotit pouze skutečnou kvalitu látky, střihu a provedení.
Při prvních tónech okamžitě zaujme specifický garážový sound, který dnes neprodukují ani ta nejhorší demostudia a hned potom ukázkový odstrašující zvuk plechového hrnce - v tomto případě suplujícího funkci rytmičáku. O tom si lze myslet jen jediné: záměr šokovat (podařilo se) a rozpoutat vášnivou diskusi zástupců obou výše uvedených kategorií z cílem: každý se o tom chce přesvědčit na vlastní uši, jde a cd koupí (pokud čísla o prodejnosti nejsou vymyšlená, tak se též podařilo - pochybuji, že to platí i pro naši empétrojkovou zemičku :-).
Když už je cd doma, je možné se podívat na zoubek samotným skladbám. Otrlejší si na zvuk možná zvyknou a přestanou ho vnímat jako rušivý element. První skladba (nebo jakákoliv - cd lze se stejným pocitem poslouchat i v režimu Random) má od začátku dobrý drive a kapela zaujme zajímavým rifem, či nápadem. Zhruba v druhé minutě skladby si říkám, že už by mohlo dojít k nějaké zásadnější změně, nebo k novému nápadu. Ten buď nepřijde, nebo dojde k tomu, že najednou pod stejným číslem tracku začne hrát jiná skladba a to bez pauzy - přilepená zřejmě sekundovým lepidlem, ale s pokračujícím textem. V této chvíli pro mě skladba ztrácí smysl a přepínám náhodně na jinou. Změny se dočkám jen v tom případě, že lepidlo se opakuje a první dva nápady jedou „išo raz“ a když budeme moc hodní, přijde i nějaká mezihra, nebo sólo.

V tuto chvíli přestávám poslouchat, vypínám cd-přehrávač a uvažuji o dalším využití nosiče. (Pivní tácek nepřichází v úvahu, protože cd narozdíl od papíru nesaje sklouznuté kapky zlatavého moku a ke všemu má uprostřed díru...). Je mi líto - má tolerance k úletům není bez hranic.
Naštěstí (zaplať Satan za ty dary) je tu ještě DVD s živou nahrávkou ze zkušebny (ovšem s vybavením, že by si i některá studia mohla nechat zdát). DVD doporučuji pouštět až po pokusu proniknout do útrob výše popsaného hudebního cd. Lze tak lépe ocenit kvalitativní rozdíl vzniklý především lepším zvukem a vynikajícím novým baskytaristou. Dojem umocňují ještě pěkně sestříhané záběry - na kluky je příjemný pohled :-). Zkusil jsem vypnout monitor a poslouchat jen hudbu z cílem zjistit, jestli je to opravdu o tolik lepší… není. Je to spíše méně hrozné a svůj velký díl opravdu odvádí samotné videozáběry (ale aspoň něco - za ty peníze).
Technická zdatnost muzikantů ční zvlášť na DVD úžasným kontrastem hráčských kvalit rytmické sekce… … … … …a zde končím, protože bych začal být sprostý (i když bubeníci by mi dali za pravdu) a v tom smysl recenze nevidím.
Ale není čeho se bát, je to jen můj subjektivní názor… :-))

Na závěr jen uvedu, že již existuje tričko, na kterém je na prsou vyobrazen obal tohoto alba a na zádech nápis: BYL jsem fanouškem Metallicy. Pokud by někdo věděl, kde ho sehnat, mám dva zájemce :-)

11 / 75:00

svatá z-ávis-lost: Frantic; St. Anger; Some Kind of Monster; Dirty Window; Invisible Kid; My World; Shoot Me Again; Sweet Amber; Unnamed Feeling; Purify; All Within My Hands