marastjakcyp.com

TRAIL OF TEARS - a New Dimension of Might

::: 20|02|2003 morticia label: Napalm, 2002 kontakt: www.redheaven.com hodnocení: 6.69 Jako sedmero hladových krkavců paběrkujících zbytky přilétá další překvapení??? ze severu. Když se mi poprvé dostali do rukou Trail Of Tears, jednalo se o jejich minulou desku Profoundemonium. Ta skončila v koutě mezi ostatním nemožným odpadem, aby byla za půl roku shledána skvostem a opět vytažena na svět smrtelníků. Na novou placičku jsem se těšila jako pedofil na malé děťátko. Ze začátku jejího poslechu jsem ještě oplývala nadějí ve staré dobré časy a radostí z muzičky příliš rychlé a drtící na usnutí a naopak příliš pomalé a neforemné na zuřivé mlácení palicí. K mému potěšení se neudálo moc změn na poli hudby samotné, zůstala zachována poměrně čitelná originalita v rámci všech (i rádoby) goticko-black-doomových spolků... zpěv se sice odebral mírně do hnoje, zejména zásluhou dámy Cathrine Paulsen, která hodně upustila od své hrdelní brutality a zaměřila se více na vyluzování skřeků alá Tarja nebo Sharon den Adel (což ještě v kombinaci se sborem vyznívá až therion-teatrálně). Naštěstí vokál Ronny Thorsena je pořád sršící drsnotou a až na malé romantické výštěky alá Vintersorg je tam, kde vždycky byl. Bažitelé po skočných diskofilotéckých rytmech si přijdou na své zejména zásluhou dobře propracované elektroniky. Obzvlášť tanečním kouskem je trojka Crashing Down, která rozkroutí každou tuhou kostru v rytmu veselých zvonečků svolávající skřítky k obědu. Co se musí "uslzencům" pochválit......to jejich slepování naprosto nesouvisejících pasáží. Žádná křeč, maximální pohoda ladných přechodů klepaček v disko vrtění. Veselice jako s partou úchylných mimozemšťánků. Pátým dílkem koláčku budete zavaleni zhmotnělým smutkem a zoufalstvím, hlavně v závěrečné dvouminutovce plné blouznění I´m with You. Následuje odvaz připomínající znělku Magionu nabádající k nalezení svého ohniska a nespoutané rotaci. Rozpumpování krve před vrcholem večera. The Call of Lust je skutečně hustá chlípárna, která z nevinného počátku vzplane v megaparty v začarovaném zámku. Přelety démonů, satanistická zaklínadla, opovržení a hnusota jako střižená z béčkového hororu. Čas na orgasmus. Přenesením k dobrotě předposlední se stanete obětí neuvěřitelné operní taškařice. Přes 7 minut neuvěřitelných blábolů, nesouladů, nezvuků.........dobrá příprava na záchvat následný-poslední. Gradace pro milovníky předělávek. Tohle je teda fakt žrádlo. Komu název Caffeine nic neříká, nechť hledá ve vodách Faith No More a nalezne album Angel Dust. Nejsem necita a spousta remaků se i zadaří, tohle je koneckonců taky docela dobrá verze.....až na ten hlas. Ta chorobná snaha napodobit uctívaného Mika Pattona........až se musím zhnuseně usmívat......Mike by to možná obrečel nebo by si vytrhal všechny vlasy..........zní to jako Mike, ale není to Mike........možná jeho brácha. Tenhle pokus úroveň celé desky mírně degraduje a ubírá jí na vážnosti. Trail Of Tears ve své tvorbě evidentně udělali minimum kroků vpřed, zato však dokonale rozvařili již dříve uvařenou polívčičku. Příště si ji možná ještě přihřejí a tím už možná také dovaří. 10/54:18 slzničky: Ecstatic; A Fate Sealed in Red; Crashing Down; Obedience in the Absence of Logic; Liquid View; Denial and Pride; The Call of Lust; Splendid Coma Visions; Bloodred Trance; Caffeine