KYPCK - Cherno - Recenze //marastjakcyp.com v3.01

Mlha. Ticho. Svítání. Jen ty a vlastní myšlenky ti vyplňují prostor a elektrizují ho napětím. Tvůj dech se zrychluje, vydává obláčky páry. Čas se

prodlužuje do úzkého koridoru, v němž vteřina nabírá obludných rozměrů věčnosti. Myslíš na svůj život, chvilku vidíš svojí milou, pak vlastní dceru, obrazy se stírají, mihotají, kříží. Víš, že nic z toho za pár chvil možná nebude. Rozhlížíš se kolem sebe. Moc nás nezbylo, rota je rozprášená.

All my brothers have dissapeared
The streets are empty, the streetlights out
No reasons in sight, nor heard
Suddenly my life just has no meaning, no goal

Podobné pocity navozuje intro Gidrolokator, po němž se ozve neúprosné „pal!“ tankového děla finských KYPCK. Ti vznikli zcela nedávno, jedinou známější figurou ze sestavy je Sami S. Lopakka, který léta letoucí táhl známé Sentenced. S nimi však nemá akvizice Century Media společného ani ň. Představte si valivost starších Cult Of Luna, nadýchané rifové mistrovství Crowbar ponořené do doomového oparu rané

Rify KYPCK jsou ve sdělnosti maximální; vše, co chtějí říct, řeknou. Někdy jsou nelidsky brutální jako těžká pozemní vojenská technika, jindy zas hladí jak hezká vzpomínka z dětství, někdy dávají nejistou naději života, který ale zase končí smrtí.

Katatonie (období Brave New Day). Někdy znějí KYPCK až deviantně odlidštěně, nasnadě je paralela s psychedelickými šílenci Esoteric.
Neúprosnost, valivost tanku pověstné sovětské výroby, skřípání pásů. KYPCK uzamknou posluchače do neúprosného sevření, z něhož není úniku. Opravdu, nahrávka je koncipována jako osudově laděný pohřební pochod. Celá deska je odehrána v ubíjejícím bumčvachtovém rytmu, které do důsledku způsobuje suché polykání na prázdno, mdloby a nakonec totální depresi. I tím se ostatně podobají Crowbar; emoce tíživosti prolézá celou deskou jako had a v polovině se najednou z ničeho nic přistihnete, že už nemůžete dál. Finové nikoho nešetří. Po dechberoucí osmiminutové Chernaya Dyra, kdy vám bude, jako kdyby vám po krku jezdil dvacetikilometrový nákladní vlak, totiž přijde intermezzo, v němž slyšíte otáčení bubnu revolveru. Hraje se ruská ruleta.

I do not know
For how long I am able to hold on
And I do not understand
That I'm still alive after all

In the day - no
In the night - no

Bubenicky lze KYPCK s trochou nadsázky označit za sludgové AC/DC; zprvu se může zdát, že album vydá všechno naráz, avšak opak je pravdou. Finové umně pracují s atmosférou, kterou na konci desky nerozkrájíte ani cirkulárkou. Rify jsou ve sdělnosti maximální; vše, co chtějí říct, řeknou. Někdy jsou nelidsky brutální jako těžká pozemní vojenská technika (uprostřed Ocherednye se nalézá jeden z nejbrutálnějších rifů za hodně dlouhou dobu), jindy zas hladí jak hezká vzpomínka z dětství (závěrečná Demon), někdy dávají nejistou naději života, který ale zase končí smrtí (refrén v 1917). Celé Cherno je doslova a do písmene „vylouhované“ v chladu a nejistotě. V

momentech, kdy jedna píseň skončila a druhá začíná, se v minimalistických zkratkách vynořuje vítr, sibiřská zima, širý prostor asijských dálek, babičky s nůšemi, dětský křik a kdo vydrží až do konce, plačící lidská duše. V podkresech užívají Finové přikrášlujících abstraktních samplů, znějí hodně nenápadně, nevtíravě – jakoby chtěly jen upozornit, že to důležité se odehrává až ZA tou rifovou hradbou.
A teď k tomu hlavnímu, co KYPCK odlišuje od ostatních. Zapomeňte na škatulky; nejenže kvartet mistrovsky balancuje na hraně melodického doom metalu, potažmo doomcoru, sludge a dokážou přecházet z jedné polohy do druhé bez jakékoliv známky násilnosti na sobě samém. KYPCK – a jsme u největšího kladu kapely – totiž zpívají rusky! Ve finále to zní, jako kdyby ruský bard Vladimir Vysockij zpíval v takových Esoteric. Zpěvák Erkki Seppänen dokáže využít mystické zvukomalebnosti ruského jazyka v tvrdé hudbě nevídaným způsobem. Cherno působí ve finále archaicky, přesto ne staromilsky nebo dokonce staromódně. Ničemu se nepodobá a mně nezbývá než použít analogie k norské Trinacrii. Konečně se dostávám k lyrice. Tu je možno popsat jako obrazotvorné povídání o esenci ruství, které se prozrazuje vždy ve vyhrocených okamžicích národa. Tvůrce si vybral mnoha aspekty oplývající slůvko Kursk (nenašli inspiraci u Minsk?), jenž má patrně sdělovat nejednoznačné pocity vázající se na toto místo, které vešlo ve známost především kvůli tankové bitvě a osudné nehodě ruské ponorky.
Není zapotřebí závěrečných slov. Top 2008 je již dávno za námi a tato deska do něj bezesporu patří. Pár odkazů nakonec. Zde najdete interview a tady uvidíte klip

k písni 1917. Pokud si chcete přečíst texty, které po nekonečné plejádě konvenčních metalových blábolů mají co nabídnout a nechcete předtím absolvovat kurz ruštiny, klikněte sem a zadejte KYPCK. Tento jediný portál nabízí překlad do angličtiny.

KYPCK: Erkki Seppänen – zpěv, Sami S. Lopakka – kytara, J. T. Ylä-Rautio – basa, Kai H. M. Hiilesmaa – bicí
Sami Kukkohovi – druhá koncertní kytara

10 / 54:23

temnota: Gidrolokator (Depth Finder), Rozhdestvo v Murmanske (Christmas in Murmansk), Predatel (Traitor), Chernaya Dyra (The Black Hole), Stalingrad, Ne Prosti (Do Not Forgive), Ocherednye (The Usual), Odin Den iz Zhizni Yegora Kuznetsova (One Day of Yegor Kuznetsov's Life), Demon