NAPALM DEATH - Time Waits for No Slave - Recenze //marastjakcyp.com v3.01

Napalm Death na novém albu řádí, šílí až k totálnímu zešílení, píchají do očí, jehlicemi propichují bubínky a masakrujou až k domrdání! Time Waits for No Slave s ovečkami nemá slitování, nebere žádný oběti a všechny rovnou popravuje a posílá do nejhlubšího zapomnění. Je narvané zuřivými a chytlavými rify, přímo pulzuje a v uších vybuchuje v jaderné detonující kokony, které explodují každou vteřinu a přenáší na poslouchače v nich spoutanou energii. Je vlastně neuvěřitelné, s jakým elánem, zápalem, upřímností a s jakým entuziasmem se Napalm Death i přes odehrané čtvrtstoletí neustále probojovávají přes extrémní muzikou narvané bitevní pole. A toto se netýká jen alb, ale i jejich nespoutaných a o jakékoli pózy a píčoviny odlehčená živá vystoupení.
Samozřejmě je jasné, že Napalm Death nepřipravili žádnou hudební revoluci, ale že by zas jen pevně v otěžích třímali svůj lety vybičovaný styl, který je synonymem pro extremum v jakékoli formě, to ne. Jo, svý klasický nakopaný, skočný, paroháčový, crustový punkovačky udržujou velmi velmi, ale vlastně průběhem Time Waits for No Slave pravidelně protínaj svůj klasickej

styl novejma prvkamana, s kterýma přicházeli už v době Diatribes nebo třeba Fear, Emptiness, Despair. Mírnými žánrovými přesahy vstupují do blacku, sází disharmonické vyhrávky a nabývají tak i atmosfér, které by člověk v grindcoru úplně běžně nehledal. Ale ND klidně vypálí i navrstvený „zpěvný” motiv nebo namíchají zvukového, jemně samplovaného, podkresu. Napalm Death tak jsou úžasnou směsicí, která dnešním zvukem a současně moderním přístupem v nezapomnění udržuje tradice bordelózních žánrů tak, že nemůže urazit žádného nového posluchače, aby přitom přišla o ty, které za léta neutuchající prací získala a nastřádala. Napalmáci i přes svůj pokročilejší věk velmi jemně a lišácky balancují na hranici dokonale stravitelného „moderního old-schoolu” (zajímavý termín, že ano?) a vkusným experimentováním dochucují nasypané kovové žánry, které jsou nám všem velmi dobře známy. A má smysl zmiňovat výkon Barneyho a hysterickým ječákem doplňujícího Mitche?
Je to tak! Napalm Death je 25 let, naflákali čtrnáctou desku a po šedinách či vráskách není ani vidu, ani slechu. Album působí nekřečovitě, uvolněně, je rychlé, ne tak nekompromisní a intenzivně kvapící jako předchozí Smear Campaign, ale je ohromně živé, rozmanité a třaskavé až to bere dech, a to i přes svou úctyhodnou délku padesáti minut. No co mám dál psát, už se těším na livko, které zajisté dokáže, že tahle smrtka toho má ještě dost před sebou!

Devítka jak vyšitá.

Brutusáček’s vju: Šéf to vystihl jasně, přesně a svižně stejně tak, jako právě novinka. Žádné intro, rovnou do ušních bubínků a stylově po anglicku protřepat nemíchat. Konečně za těch 25 let dosáhli Napalmové nejlepšího zvuku, co mohli. Jsem fanoušek převážně posledních 4 desek, kterým vždy, i když jsou z let posledních, něco chybělo. Teď je vše naprosto vyvážené a proto, jak zmínil Šéf, je tu opět prostor pro menší žánrové výlety, v podobě jemných blackových trkanců, sem tam „ne“kloudný ríffek nebo sekanda. Napalmové se nikdy nebáli experimentovat, to je důvod proč žádná deska od nich nezklame. Vždy je tu ten standard, který se dostaví + něco navíc. Je skvělé, jak jim to vždy funguje, pořád je to ten grind od podlahy, pořád tam je ta jednoduchost a hravost, na které to staříkové staví. Novinku tentokráte nezdobí žádný host, minule Anneke skvěle vynikla. I zde bych si dokázal představit někoho podobného, inu nevadí, i tak novinka válí a přímo vybízí vzít jakoukoliv skladbu a prezentovat jí naživo, že bude mít sílu a tah na branku vůbec nepochybuji. Příjemných 50 minut vám uběhne jako nic a vy musíte dosvědčit nepřítomnost hluchého místa, to se v dnešní době, která klade důraz na neustálou invenci a nepředvídatelnost, cení. Napalm Death tak nějak po svém ví. Dokazuje to nejen hodnocení předešlých desek v redakci, kdy ručička nešla pod 8, dokazují to i teď. U Brutusáčka za 8.666999.

Pro ještě bližší představení nového alba Obscure Promotions oslovili čtyři nejpovolanější persóny české grindové scény, které požádali o krátkou recenzi.
Vybranou čtveřici tvoří Čurby (Obscene Extreme direktor), Jürgen (bicí – UPRISE, HEAVING EARTH, ex-AHUMADO GRANUJO aj.), Mozek (kytara - JIG-AI) a Vlakin (basa & zpěv - INGROWING).

Čurby (OBSCENE EXTREME)
NAPALM DEATH na novém albu řádí!!! Energické výbuchy plné chytlavých riffů!!! Drtivá exploze!!! NAPALM DEATH jsou jasným důkazem, že i 25 let na extrémní scéně nemusí znamenat, že se jen a pouze opakujete... Time Waits for No Slave je jasně nejsilnější napalmovské album za poslední dekádu... nelze jinak než vřele doporučit!!! Napadá mě jen zakřičet... Grinddddddddddddddd!!!

Jürgen (UPRISE ad.)
Napalm Death pro mě vždy představovali synonymum spojitosti extrémních hudebních žánrů. Prakticky neznám člověka, který by neměl jedinou jejich desku ve své sbírce. Time Waits for No Slave je jedna z dalších pečetí upřímnosti a opravdovosti, kterou necítím u jiných tak silně jako u této kapely. Víc než jindy mě devastují kytarové riffy, nezřídka vycházející z období mezi alby Harmony Coruption a Diatribes. V kombinaci se skvělou produkcí pasuju tuhle desku na jednu z nej roku 09........a Barney tentokrát seřval celej svět!!!!

Mozek (JIG-AI)
Napalm je muzika která mě vždycky potěší (hlavně naživo), prostě mazec od začátku do konce, kterej nepoleví. Všechny songy se valej v klasickým Napalm stylu. Zvuk je taky v cajku. Nic extra novýho tahle deska nepřináší, ale je to masakr kterej vás zaručeně rozkope.

Vlakin (INGROWING)
Byl jsem moc zvědav, co NAPALM´s vytvoří po minulém nátěru nazvaném Smear Campaign. A nutno říct, že mě pánové opět potěšili. Album sice v celkovém vyznění nedosahuje takové intenzity jako předchozí skvost, ale i tak je to pořádný masakr, přesně jak to má být!!! Time Waits for No Slave je deska zuřivá, ale dokáže i uklidnit, chvílemi jsem zaslechl odkazy na jejich experimentální období kolem poloviny devadesátých let, především na album Fear, Emptiness, Despair. Celkově bych se ale Time Waits... krásně zapadá do ND alb z období po roce 2000. Prostě další výborné album, které musí potěšit všechny NAPALManiaky! Listen or die!!!

NA PALMOVCE SMRT: Mark "Barney" Greenway – zpěv, Shane Embury – basa, Mitch Harris – kytara & zpěv, Danny Herrera – bicí

14 / 50:21
za následníky se nikdo ani neotočí: Strongarm, Diktat, Work to Rule, On the Brink of Extinction, Time Waits for No Slave, Life and Limb, Downbeat Clique, Fallacy Dominion, Passive Tense, Larceny of the Heart, Procrastination on the Empty Vesel, Feeling Redundant, A No-Sided Argument, De-Evolution Ad Nauseum