marastjakcyp.com

SEROTONAL - The Futility of Trying to Avoid the Unavoidable

::: 19|06|2008 vaněna label: Metal Breath, 2005 > 2007 kontakt: www.serotonal.co.uk styl: dark doom hodnocení: 8.5 Odvážím se tvrdit, že opravdu nenápadné album (limitované pětiskladbové demo) s naprosto minimalistickým bookletem neupoutá na první pohled. Spíš jen nenápadná a šedivá grafika, a nechci opravdu křivdit ani rozdávat trky, jakoby se vracela do přísných dob počátku devadesátých let. Ostatně nenápadnost a propracovaná jednoduchost charakterizuje s trochou nadsázky i hudbu. Jenže tady s přibývajícími minutkami, neřku-li s opakovanými poslechy, cosi nehraje. Všechno je totiž propracované a dokonale vyladěné. Do minialba nás zavedou syntetizátory nazvučené jako ve zlaté éře Autobahnu, atmosféra, ve které převládá klid a všednost. Posléze se zvuk překlopí do riffujícího metalu, který ale zůstává zvláštním způsobem klidný. Svým příjemným čistým zpěvem. Monotónní riffáž dokáže krásně rozhoupat stejně jako tepající bicí, které mají zvláštně tupý zvuk, aby nerozrážely ucelenou atmosféru alba. Druhá skladba se odehrává jako dialog mezi akustickou kytarou a pianem, do které znovu krásně zapadá jemný hlas. Končí a rozplývá se pak v ploše, která nás nechá v atmosféře Twin Peaksu. Třetí And You`ll Ever See začíná šepotem, aby z tlumené polohy nakonec vylezla brnkačka a po expozé elektrické kytary (jeden z nejlepších momentů alba) se opět vrátila k horečnatému šepotu osaměle probdělé noci. Dvě bonusové písničky se nesou v podobných náladách. Bohatá instrumentace na jedné straně a na druhé skvěle pointovaná dramaturgie. Nic netrvá příliš dlouho, v pravou chvíli se připojí samplované zvuky, které dodávají zase novou atmosféru baladě You Can Love Again. Samozřejmě nemohu smlčet, že to vokál je velikou a dost možná hlavní devizou alba. Patří světoběžníku Darrenu Whitovi (první album Anathemy, The Blood Divine, Cradle Of Filth). V kombinaci s inteligentní a zajímavou, byť klidnější hudbou, je k podvečernímu mazlení s partnerkou (partnerem) jako stvořený. Pořád ale vše v bezpečné vzdálenosti od kýče či sladkobolného citového vydírání. Poslední písnička alba dle mého soudu jakoby se k ostatním moc nehodila a vždy mě trochu vytrhne z příjemného zadumání, ke kterému mám v průběhu poslechu Serotonal sklony. Až do této poněkud nešťastně nahrocené koncovky se album nesmírně dobře poslouchá a slabá půlhodinka, kterou s ním můžeme strávit, uteče jako nic. Milovníkům Anathemy, Katatonie, temných a příjemných alb k rozjímání, mohu vřele doporučit. Sám se moc těším, zda a kdy ještě něco vydají. SEROTONAL: Darren J. White – zpěv, Jon Francis-White – kytara & klávesy, Gary Hill – kytara & samply, Simon Monkhouse – bicí, Andy Heath - basa 5 / 27:06 mazlení: Chosen Words, Ravline, And You`ll Ever See, You Can Love Again, A Soul Like Me